Norsko 2016

Kde jinde strávit pár dní mimo civilizaci a bez davu lidí za zády, než v Norsku.
Vznikl tedy plán zhruba týdenního treku z Øystese do Vaksdalu, což se na monitoru jevilo jako pohodová trasa s nejvyššími body lehce nad 1000 m.n.m a tak jsem si říkal, že i s rezervou to za pět dní musíme dát a zbytek si necháme na okolí Bergenu.
Oblast kolem Bergenu je vyhlášená tím, že tu v průměru přes 200 dní v roce prší a to klidně i 84 dní v kuse – pro fotografa teda ideální destinace :) Takže balíme nepromokavé věci, ale jelikož je začátek června a to věstí snad už slušné teploty a tak zbytek vybavení pojímáme poněkud jarně a vyrážíme na letiště …
foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czJenže už v letadle nad samým jihem Norska se v hloubce pod námi rýsuje ne úplně nepodstatný problém. Za okny kam oko dohlédne se táhnou hory, dle mapy nijak extra vysoké, jen kolem 800 m … a VŠUDE JE SNÍH. V podpalubí letadla s námi letí náš ultralehký stan a letní spacáky … a my letíme ještě nějakých 200 km dál na sever. Ještě jsme nepřistáli a už to smrdí průserem :-)

S počasím nekecali. Na jihu Norska vymeteno (to aby jsme viděli, co nás čeká) a v Bergenu při přistání chčiják. Vyzvedáváme batohy a mažeme na bus, který nás hodí z letiště do centra. Hned u autobusáku mám vytipovaný obchod, kde by měli mít plynové kartuše k vařiči, což se po pár minutách tápání potvrzuje a tak nám už nic nebrání vyrazit. Sedáme na bus do Øystese a zhruba po hodince cesty jsme na místě – nebe polojasné, po dešti (a hlavně sněhu) ani památky. Tak na začátek snad dobrý. V místním obchodě kupujeme vodu a vyrážíme k jezeru Fitjadalsvatnet.
Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czPůvodní plán přespat někde u něj padá, jelikož se zjevně jedná o oblíbenou rekreační oblast místních a tak je všude samá chata. Nebo alespoň všude tam, kde by se dal postavit stan. A jelikož ani v Norsku by se nemělo spát blíže než 150m od budov, poctivě postupujeme dál do hor. Když už chaty zmizí, takže by to jakože šlo, tak zase není kde. Míjíme desítky naoko dobrých placů, ale téměř vše je podmáčené. Nojo, jaro …
Kolem 9 večer konečně nacházíme vhodný plac, kde kromě pár ovčích trusů nic nebrání rozbít náš zelený “hotel Ferrino”. Vaříme nějakej ten blivazj z pytlíku a jdeme spát.

Ráno nás budí skupinky ovcí, trousících se těsně kolem našeho stanu kamsi za lepší trávou. A neprší! Balíme stan a vyrážíme cestou necestou dál. Byť máme celkem podrobnou turistickou mapu v mobilu (díky mapy.cz)!!!, tak stejně občas cestu ztrácíme, protože tam, kudy by měla vést, prostě nevede. Nicméně v údolí se není kam ztratit, takže prostě jdeme nejschůdnější cestou a časem se zase někde napojíme na tu plánovanou.

Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czKolem poledne se na horizontu rýsuje první sníh. Z dálky to nevypadá až tak zle. Z blízka už je to ale horší. Traverzování po dobře 45° zasněženém svahu jen v pohorách a s nordicwalkingovými holemi je dost o hubu … obzvlášť když pár desítek metrů dole pod námi je v lepším případě zamrzlé jezero, v tom horším obrovské šutry. A něco mi říká, že když tady uklouznu, tak to neubrzdím…
První úsek nějak zvládáme v naději, že bude poslední, ale není. Běžně se mi to nestává, ale tady váhám, jestli se na to nevykašlat a nevrátit se, protože uklouznutí zde by mohlo přinejmenším dost bolet a mobilní signál pro případ nějaké pohromy tu samozřejmě není, nikdy nebyl a nejspíš nikdy nebude. A nepotkali jsme jediného živáčka. Vossadalsvatnet, Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czNakonec se shodujeme, že to ještě zkusíme a jdeme dál. V nejzrádnějších úsecích poctivě vysekávám do mokrého a tvrdého sněhu “schody” a pomalu se suneme dál. Údajně nepromokavé boty nás zrazují a tak už oba slušně čvachtáme. Další blbá zpráva je, že za několik posledních hodin jsme nenašli jediné místo, kde by šel postavit stan a tak vůbec netušíme, kde a jak budeme dneska spát. Když to jde, snažíme se přecházet z jednoho vyčuhujícího kamenného ostrůvku na další, ale žádný neskýtá dost prostoru na stan. Navíc cesta vede stále vzhůru, takže naděje na méně sněhu je marná.

Vossadalsvatnet, Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.cz

Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czUž to skoro vzdávám, když se v dáli objevuje malá dřevěná chata. V Norsku je běžné i u dost odlehlých jezer najít loveckou chatu, ale po dřívějších zkušenostech od ní nic nečekám. Po pár desítkách minut jsme u ní. Kolem chaty je tráva (ohraničená více než metrovou vrstvou sněhu všude kolem), kde by to snad i šlo a tak se mi dost ulevilo, že dneska snad máme kde spát. Odhazuju batoh a zjišťuju, že chata není zamčená. Opatrně strkám čumák dovnitř a když se rozkoukám, je jasno, že dneska nejen že nebudeme spát na sněhu, ale budeme mít nadmíru luxusní bydlení (na zdejší podmínky, samozřejmě) :)

Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czV chatě je několik postelí, stůl, židle, kamna, dřevo na otop, kompletně zařízená kuchyně i s plynovým vařičem a “špajz” se slušným výběrem potravin. Opodál dokonce stojí samostatná kadibudka s parádním výhledem. Co víc si přát. Rozdělávám oheň v kamnech a snažíme se usušit boty a ponožky. Z vlastních zásob vaříme večeři.

Není neobvyklé v Norsku na podobné chaty narazit, většina z nich patří DNT (Den Norske Turistforening), Norskému turistickému spolku. Chaty jsou bez obsluhy, jednoduše zařízené a vybavené a kdokoli v nich může přespat. U nás by tohle asi nikdy nemohlo fungovat, ale Norové jsou prostě jinde. V chatě vždy najdete ceník, kolik vás bude přespání stát a buď kasičku, nebo informace, kam peníze poslat.
Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czTady bohužel kasička nebyla (a stejně jsme neměli vhodnou hotovost), tak jsme si vzali jakousi složenku, že to pak pošleme na účet. Jenže až doma jsme zjistili, že ona složenka se asi bohužel měla zaplatit na norské poště, jelikož obsahuje jen jakési podivné číslo, které není běžným číslem účtu. Nevzdal jsem to a snažil se najít víc informací, ale naše chata nejenže nepatří DNT, ale vlastně nejspíš vůbec neexistuje. Není na žádných mapách, Google jsem mučil asi hodinu, ale nic neprozradil. Takže bohužel naše noc v tajemné chatě u jezera Fugladalsvatnet zůstává nejen nezapomenutelná, ale bohužel i nezaplacená :-/

Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czV návštěvní knize ještě nacházíme asi týden starý záznam v norštině od turistů, kteří přišli z druhé strany. Stálo tam něco ve smyslu, že když viděli úsek, kterým jsme přišli, tak to vzdali a vrátili se. Což nám dalo jednak pocit, že jsme teda asi slušní magoři, ale hlavně naději, že cesta dál už by mohla být o něco lepší.
Také zde padá definitivní rozhodnutí o změně původně naplánované trasy, jelikož by celá vedla v podobné nadmořské výšce a v tom sněhu by jsme mohli mít problém dorazit včas na letiště (o neustále rozmáčených botách nemluvě), takže improvizujeme a vymýšlíme náhradní trasu k jezeru Hamlagrø, které by mělo být pod úrovní sněhové pokrývky a dál dojít do Vossevangen a vlakem vyrazit zpět do Bergenu.

Norsko.foto: Eva FryšarováRáno tedy vstáváme, v klídku snídáme, vracíme chatu do původního stavu a odcházíme směrem, kde tušíme turistickou značku. Do kopce, kde zatím nic nenasvědčuje tomu, že by vrstva sněhu mohla poklesnout. Nicméně už po pár desítkách minut dosahujeme hřebenu, odkud je vidět cílové jezero a sníh pod námi postupně mizí. Bohužel ho nahrazuje všudypřítomné bahno a voda valící se z hor za námi. V jednu chvíli se nám cesta u řeky ztrácí a na druhé straně zase pokračuje. Naštěstí je to spíš jen takový větší potok a tak brodíme. Teplá voda teda vypadá jinak. Slézáme do pásu lesa a za chvíli jsme u jezera. Kolem je pár chat a tak poprvé po několika dnech vidíme lidi. Děcka na nás něco norsky řvou a urputně mávají … asi jsme letos fakt první, kdo tuhle trasu prošel :-D

Jezero je větší, než jsme čekali a tak to zhruba v půlce vzdáváme a stavíme náš hadrový hotel. Zkouším chytat ryby, ale rybám je to zjevně jedno. Chleba ani klobásu nežerou a tak je máme k večeři my :-D Když už voda nevydala rybu, tak se v ní za trest alespoň umyjeme.

Hamlagrøvatnet, Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czHamlagrøvatnet, Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czNorsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czDruhý den pokračujeme směr Vossevangen, cesta je oproti jiným celkem nezajímavá a tak to moc neutíká a máme toho plný pohorky. Chceme si závěrečný kus cesty zkrátit a tak jdeme na vlak, nicméně jako na potvoru je zrovna dneska výluka a tak hledáme zastávku autobusu, odkud jezdí náhradní autobusová doprava. Taková norská náhradní autobusová doprava je ovšem něco jako u nás luxusní zájezdový autobus. Prostě jiný kraj, jiný bus. Ve Vossu nacházíme otevřený obchod, doplňujeme proviant a vyrážíme někam za město najít plac na spaní. Moc se nedaří a tak to už fakt dost utahaní rozbalíme v zapadlém koutě místního parku na okraji města, hned u rozvodněné řeky Raundalselvi. Poprvé (a naštěstí víceméně naposledy) na nás útočí hejna komárů a tak to moc neprotahujeme a jdeme spát.

Bryggen, Bergen, Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czRáno se vracíme do města a míříme rovnou na nádraží. Z údajně nejkrásnější železniční trati na světě spojující Oslo s Bergenem si sice ukrojíme jen asi stokilometrový kousek, ale i tak to stojí za to. Očekávám, že s pověstí, jakou Bergen má, se doposud trvající jasná obloha změní v něco šedivě hnusného … ale někdo mě asi má rád a tak i v Bergenu je vymeteno. Dával jsem si šance tak 20%, že v Bergenu půjde něco smysluplně vyfotit, takže příjemné překvapení. Naše cesta tedy míří, jak jinak, do staré přístavní čtvrti Bryggen, kde několik hodin soustavně vybíjím baterii ve foťáku :)

Blåmanen, Bergen, Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czK večeru vyjíždíme lanovkou na Fløyen, vršek s vyhlídkovou restaurací hned nad městem. U nedalekého jezera vaříme večeři a jelikož sem si dneska usmyslel nocleh s pořádným výhledem na okolí, škrábeme se na nedaleký vrchol Blåmanen (551 m), kde se s námi ovce dělí o kus rovné plochy a tak stavíme stan na nejluxusnějším místě celého treku. Večerní výhled na Bergen a okolní ostrovy je nezapomenutelný. Asi do půl dvanácté v noci jsem fotil (severské světlo je prostě boží) a tak se nám ráno nechtělo moc stávat. Balíme až před polednem, kdy nám ovce svými zvonky dávají jasně najevo, že už máme vypadnout :) Oklikou se vracíme k níže položeném jezeru a odtamtud míříme víceméně hřebenovou trasou k další bergenské dominantě, vrcholu Ulriken.

Norsko.foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czCesta k vrcholu byla delší, než se původně zdálo a tak místo závěrečného sestupu, který by zabral pár hodin volíme srabácky cestu lanovkou. Ještě jsme zvažovali, že nahoře přespíme (byť se to tam jakože nesmí), ale nakonec to zavrhujeme. Dole opět doplňujeme zásoby, kupujeme výborné vepřové maso v marinádě (zjevně nikoli neprodejný zbytek naložený do koření, jako je to běžné u nás), jednorázový gril a autobusem vyrážíme směr Fjell. Zde nás čeká prudký výstup do kopce a tak si cestou vyslechnu asi 50 sprostých slov z nichž “prdel” je to nejměkčí :-)

Fjell Festning, Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czNa kopci je zachovalé německé opevnění z druhé světové války a jelikož už se stmívá, hnízdíme přímo mezi bunkry. Roztápíme jednorázový gril, což spolehlivě odradí dotěrné mušky a za hodinu už jsme ve spacácích.
V noci prší a ráno se budíme do mlhy, že by i Rákosníček měl co dělat. Se vstáváním tedy moc nepospícháme v naději, že se to brzy rozfouká, což se kolem poledne potvrzuje a my vyrážíme na prohlídku zdejšího válečného muzea.

Fjell Festning, Norsko. foto: Jiří Částka, www.MediaFoto.czNěmci si tu za války na kopci postavili komplex pevností a velké dělo, kterým otravovali široké okolí. Dnes je samotné dělo bohužel již pryč, místo něj je rotunda s restaurací a vstupem do dělové šachty a následně do celého, poměrně rozsáhlého podzemního komplexu, kam se můžete podívat s průvodcem i bez. A vstupné překvapivě vůbec není typicky Norské. V některých podzemních místnostech narazíte třeba na skříně, stále plné původních exponátů, což je dost neuvěřitelné, zejména s přihlédnutím k tomu, že z pevnosti následně můžete volně odejít jiným východem. Být to u nás, tak už jsou skříně dozajista vyprázdněné, ale tady si prostě nikdo krást nedovolí.

Zhruba po hodině jsme venku a pomalu vyrážíme na autobus zpět do Bergenu. Tam nakupujeme pár suvenýrů a poslední noc se rozhodujeme strávit již na letišti, jelikož přímo v Bergenu to moc nejde a nikam dál se nám relativně brzkému odletu následující den už nechce.

Comments are closed